CFF 1.část
Jakýsi proud strhl Karasu do barevného víru a ona se točila a točila, a samozřejmě nezapomněla pořádně ječet! Kdesi kousek za sebou cítila přítomnost Akatořiny chakry, ale obávala se, že kdyby otevřela oči, obsah jejího žaludku by vyšel na světlo světa, nebo spíše nesvěta?
Akatora poletovala v tom velmi podivném víru jako barokní andělíček, akorát ta baculatá prdýlka chyběla, kousek za Karasu. Víčka pevně tiskla k sobě. Po zádech jí běhal mráz. Karasu no neeeeechaaaaaaan ozývalo se panicky ze všech stran.
Vír se točil a točil. jenže náhle se točení změnilo ve volný pád. v tu ránu Karasu prudce otevřela oči a s hrůzou zjistila, že pod ní se rozpíná duhový prostor, plný nejrůznějších barevných proudících proudů. Oči se jí rozšířili děsem a fialové vlasy snad zbledly o pár odstínů, i když to mohlo být i tím, že veškeré barvy jakoby by bledly a byly pohlcovány těmi podivnými proudy.
Akatora zběsile mávala rukama, zapoměnla na podstatný fakt-tygři nelétají. Taková vejška. Vlastně, jaká vejška? Všude kolem byla jenom ta duha, občas poskočil ěnjaký jednorožec, ale zas zalezl za mráček. Cukrátkové víly se točili kolem těch dvou šelem a zřejmě se náramně bavili.
