OU YEAH! I AM HERE! =D

Když karasu slézala z polo-rozdrcené Akratory, z úst vypustila tolik neslušných nadávek, že i ta tráva zelená by se červenala, kdyby samozřejmě mohla. Akatora vydala příšerně vysoké mňouknutí, když se vlčici podařilo nechtěně jí šlápnout na ocas.

Kdyby nad nimi nesvítilo vygebené sluníčko, asi bylo na party s Lennonem, nezářila jasně modrá obloha a všude kolem nelétali andělíčci, jednorožci, opice a hrníčky od kafe, určitě by začali šlehat blesky. Akatora karasu pražila pohledem, kterým se jí nejspíše snažila pomalu a bolestivě probodat. Vyskočila na nohy jako pytel blech, ihned chňapla Karaus po krku a obě se zřítili an zem.

"Akatoro! Dusim se! Vždyť mě uškrtíš!" sípala Karasu a snažila se od sebe rozzuřeného tygra odtrhnout. a v tu chvíli se stal další zázrak. Okolo Karasiných rukou se roztančili modré výboje elektřiny. Akatora schytala výstražnou ránu a s prskáním odskočila od své oběti. " Ty probíjíš!" zaječela a hlas ji při tom směšně poskakoval nahoru a dolu. " blik,cvak, příjem, zkrat a výbuch, aka-chan." zašklebila se Karasu a z kapsy kalhot vytáhla modrou stuhu a obvázala jí své po pas dlouhé vlasy, takže vypadaly jako dlouhý ohon. Bylo tu totiž jisté nebezpečí, že by mohla probíjet i skrz vlasy a když jí vzpurně povlávaly okolo hlavy, zvyšovala se pravděpodobnost, že svým bleskem semjme spolubojovníka, než nepřítele.

V očích Akatory žhnuly plamínky. Držela si pošlapaný ocas a něco prskala. "Kde to vlastně sme,o velký Die?" Ptala se uraženě své kamarádky. Ta jen nevinně pokrčila rameny. Zmateně pobíghali po louce táhnoucí se od obzoru k obzoru. "kam pujdem?" Zeptala se teď fialovlasá. "to nevím, děvče, ale i cesta dlouhá tisíc mil začíná orvním krokem." Praštil jí po hlavě opičák s tyčí na které s ehoupaly tykve. Akatora vyprskla smíchy.