Černé růže z Francie
Píše se rok 1608 po Kristu, král Ludvík XIII se stává králem Francie, je ale ještě nezletilý, je mu pouhých 9 let. Regentkou je ustanovena jeho matka Marie Medicejská a ministrem podlý kardinál Richeliu.
Náš příběh začíná v malé vesnici, nevolníci lopotí na polích v horkém létu, jejich děti si hrají u vody a představují si sebe jako ty udatné mušketýry z vyprávění svých rodičů. To by bylo krásné, prohánět se na koni, nastavit kord nepříteli a bojovat proti zlu. Řekl malý kluk a sprásknul ruce. Jen si sněte, zatím můžete.Povzdechla si stařenka která je slyšela. Gabrieli, kdyby si jednou vstoupil mezi mušketýry, pujdu s tebou. Řekl klouček a podíval se na prvního. Budeme tři mušketýři, Gabriel, Michael a Rafael. Řekl nadšeně třetí klučík a postavil se zvedl klacek vysoko a ostatní dva udělali totéž. Jeden za všechny. Řekl mile Gabriel.Všichni za jednoho! Zakřičeli Rafael s Michaelem. Krásné, poslouchat ty děti. Řekla mladá žena a sedla si vedle zasněné stařenky.
Ve stejnou dobu, o kousek jinde, v Paříži, poskakovala malá holčička, sestra Ludvíka XIII., Julie, bylo jí pět. Jako klukům z vesnice. Nebyla ten typ princezny která by se procházela po nádvoří a zámku a čichala ke květinám.
Děti rostly a rostly, z Gabriela, Michaela a Rafaela se staly statní jinoši a z Julie nádherná dívka. Mamá, proč je Ludvík král? Je to tupec. Řekla jednou u večeře. Ale Julie, takhle princezny nemluví. Okřikl ji kardinál. Omlouvám se ale nedostala jsem odpověď na svou otázku. Řekla nevrle patnáctiletá Julie. Je to prvorozený syn drahá, stačí? Řekla Marie a dál se nestarala. Julie se jen usmála a odešla do své komnaty. Kam pak to jdeš? Zastavil jí na chodbě kardinál pozdě večer. Stejně nebudu královna, jaký má tedy význam tu zůstávat a vy, eminence, už mi pěkně lezete na nervy! Řekla a šla dál. Stráž zavřete madmoisel Julii do jejích komnat! Dokud nepřijde k rozumu! Řekl a už se k Julii hnali stráže, chytili jí a zamknuli do pokoje. Ta se jen usmála a šla ke skříni. Našla v ní černý oblek do kterého se oblékla, vzala si klobouk a udělala si ze zbytku černé látky maku přes oči. Vzala si kord a připevnila ho k pásku kde už měla i nože a jiné zbraně. Nakonec si schovala své blonďaté vlasy pod klobouk a začala šplhat po nedalekém stromě dolů. Adios. Zasmála se a šla do konírny. Vzala si svého bílého koníčka a jela ze zámku pryč někam do lesa. Narazila na chaloupku u které zaťukala, otevřela jí stařenka a pustila jí dál. Odkud pak si přijel? Ptala se babička když jí uvařila čaj. Ona si myslí že sem kluk? Toho by se dalo využít. Problesklo jí hlavou a začala si vymýšlet pohádky. Mám také dítě, říká si Černá růže. Jmenuje se Diego, možná by ste si mohli rozumět. Pousmála se stařenka. Julie o Černé růži věděla, zbojník z lesů. Ano, sme oba stejní, tedy podle toho co jsem o Diegovi slyšela. Řekla mile Julie a opřela se. Diego, pojď sem chci ti někoho představit! Zavolala stařena ale zapomněla že neví jak se Julie jmenuje. Chlapče, jak že vlastně jmenuješ? Ptala se rychle. Kruci, na to sem nemyslela, rychle mozečku, vymysli něco! Prohnalo se jí hlavou. Jsem Momo! Řekla rychle. Ahoj Diego, sem Momo. Řekla když přišel pohledný, pálený muž. Byl asi Španěl. Mami, proč sem pouštíš cizí lidi? A proč mu vůbec řikáš pravé jméno? Nenapadlo tě že je to třeba mušketýr. Řekl vztekle a vytasil kord. Julie se lekla a sáhla po svým. Začali bojovat. Na mlíčňátko nebojuješ špatně. Řekl Diego. Tebe by porazila i malá holka. Smála se a vykopnula mu meč z ruky do té své. Teď tě asi zabiju když sem ten „mušketýr“, já ale mušketýr nejsem a proto dnes a mou rukou nezemřeš. Řekla mile a zabodla meče do hliněné podlahy. Když nejsi mušketýr, kdo seš teda? Ptal se Diego a zvednul se ze země. Spokoj se s vysvětlením že sem Momo. Řekla a sednula si zas ke stolu. Proč si hraješ na tajemného? Ptal se Diego. Na to se tě můžu zeptat taky, proč si řikáš Černá růže, nosíš masku a nikdo kromě tvé mámy tě neviděl bez ní, no? Řekla s úšklebkem Julie. Dobře, oba sme jen Momo a Diego, Černé růže z Francie, souhlasíš? Řekl a podal Julii pevnou ruku. Budu na tobě muset pracovat, svaly máš menší než ženská. Řekl když mu Julie podala svou ruku. Debile. Řekla si v duchu Julie a měla sto chutí ho propíchnout jako jatečné sele. Zítra brzy ráno začneme. Řekl a vyběhl z domu za svou povinností.
Kde je madmoisel Julie!? Zuřil ráno kardinál když ji šel zkontrolovat a viděl jen otevřené okno. Eminence, pozdě večer z brány vyjížděl princeznin bělouš s někým ve svém sedle! Jel směrem k lesu! Křičel jeden ze strážných. Pročesávejte les, nevracejte se dokud jí nenajdete a nepřivedete!! Nebo budete všichni viset! Křičela Marie Medicejská.
O pár kilometrů jinde se právě na půdě probouzela Julie. Rychle si nasadila masku a vlasy schovala do klobouku a přitáhla k sobě peřinu. Ahoj, Diego, co tak brzy? Zrudla, měla na sobě totiž jen košili. Pospěš si mladej, musíme začít. Řekl a odešel zas. To bylo o prsa, a když už o nich mluvíme, včera to bylo štěstí že už byla tma. Řekla a rozhlížela se po něčem. Uviděla obvaz a obvázala si jím hrudník, ňadra tak už nebyla tak patrná jako předtím. Natáhla na sebe bílou košili a volné, černé kalhoty. Obula se a vyšla před dům. To je dost! Kde se loudáš? To je jedno. Řekl Diego a začali cvičit. Mušketýři Julii hledali celý měsíc ale ani stopy po krásné blondýnce urozeného původu nenašli. Zpráva o zmizení se dostala i do maličké venice kde bydlel Rafael, Michael a Gabriel. Hele chlapy, nikdo z těch troubů ze zámku jí nenašel, najdeme jí my, třeba z nás udělají mušketýry a jeden z nás ji pak dostane za ženu jako vděk od vděčné královny? Jako v pohádkách! Smál se Gabriel. Ty si opravdu hovado Gabo, ale uznávám, najít by jsme jí mohli, když už nic, aspoň nějaké peníze by sme dostali. Řekl Michael. Tek jdem na to kluci, jeden za včšechny… Řekl Rafael. Nejsme na tohle už trochu velký? Protočil oči Michael a šel si pro koně.
Momo začínáš se velmi lepšit, zítra v noci podnikneme první společnou akci. Richeliu obdrží černou růži. Stejně celé Francii pije krev, slyšel sem o princezně Julii, prý utekla a Richeliu jí chce za to poslat do Austrálie. Prokážeme jí tím vlastně laskavost. Řekl vážně Diego. Ježiš, ten paprika starej mě chce poslat do Austrálie, to ho tedy osobně zabiju. Pomyslela si ale ježiš jí proklouzlo mezi zuby a zakotvilo ve zvukovodu Diega. Ten mu už nepomůže. Zasmál se Diego. Druhý den večer si oba nabrousili kordy a sednuli na koně černého jako noc. Hlavně buďte opatrní, ať se vám nic nestane. Volala za nimi stařena. Dobře Momo, tady je plán, zabijeme ho když se bude vracet z modlitby, stráže nás budou sledovat a tak se rozdělíme, sejdeme se za bránou. Řekl Diego který Richelia už dlouho sledoval. Julie kývla a vytasila meč. Sekočili z koně a plížili se do zámku. Vaše eminence, řekl ste tomu svatýmu že ho přijdete brzy navštívit? Zasmála se Julie a Diego se k němu plížil. Vaše veli… Chtěl říc veličenstvo ale Julie hodila dýku aby ještě něco neprozradil. Diego se udivil ale na ptaní nebyl čas, položil na něj černou růži a oba se rozutekli podle plánu. Julii těsně u vchodu zasáhnula kulka do ramene a tak se doplahočila k bráně kam už přibíhal Diego. Od takového zabijáka by se nečekalo že má city. Hodil si Julii na rameno a skočil na koně. Pobídl ho a běželi pryč. Už se rozednívalo a běželi přes venici kde bydlel Gabriel a ostatní. ZA NIMI! TO JE ČERNÁ RŮŽE! NĚKOHO UNESL! Zařval Michael a běžel za ním stejně jako ostatní, Julii spadnul klobouk, objevila se zlatá záře jejích dlouhých vlasů. Vaše výsosti? Zarazil se Rafael a přestalv pronásledování. Diego odjel jen tak tak. Dojel do chaloupky své matky a začal Julii ošetřovat. Mami přines mi horkou vodu a látky. Řekl rychle a sundal Julii košili. Momo? Divil se, teprve teď si všimnul blonďatých vlasů. Ty si..ty si.. Koktal, sundal jí i masku a byl v tom utvrzený ještě více. Momo je celou dobu nádherná žena… Koktal ale pokračoval v ošetřování. Ošetil jí a uložil do postele. Tak jak se vlastně jmenuješ? Ptal se když se Julie probrala. Dobře, sem Julie II Medicejská, dcera Marie Medicejské a Ludvíka XII. Řekla smutně když zjistila že už nemá ani masku ani klobouk. Ty si…. Koktal znovu. Momo, doteď jsi mě měl za chlapce, měj mě tak i nadále, dělej jako že nic nevíš. Řekla prosebně. Tak proto…a já si už myslel že sem teplej. Pomyslel si Diego. Ale vysvětli mi jedno, jak si mě porazila při našem prvním setkání? Si princezna a ty přec nebojují. Ptal se. Ministr Conciny, říká ti to něco? Mě nevychovávala matka, ta se starala jen o Ludvíčka, vychovala mě Leonora Galigai a Conciny, ten mě také učil bojovat. Právě kvůli dnešní noci. A ještě dvoum, slíbila sem mu že zabiju Ludvíka, Marii a Richelia aby se on a Leonora stali vládci celé Francie. Vzdám se trůnu ve prospěch jich, slíbila sem jim to když mi bylo přesně patnáct. Musím se jim nějak odvděčit přeci za jejich lásku kterou mi moje vlastní matka nedala a otec si umřel hned po mém narození! Řekla vztekle. Aha, předpokládám tedy že máme práci. Obsadíme Bastilu a zámek, tvůj přítel Conciny nám bude tak vděčný, že nám zaručí beztrestnost za naše činy. Usmál se Diego a Julie kývnula. V nejbližší době ale můžeme jen sestavit plán, ty nemůžeš bojovat. Řekl po chvíli a přinesl mapu. Bastila vypadá jako nedobytná pevnost, ve skutečnosti je ale velice zranitelná, v pravý čas a ve správném místě ji může obsadit klidňe jeden člověk. Byla sem tam s Concinym. Řekla mile. Dobře, Bastila by byla. Musíme si získat ale spojence, nemůžeme být na dvou místech zároveň. Někdo Bastilu musí pak chránit. Doplnil ji Diego. Co vy dva dělát….e… Výsosti prosím vysvětlím to! Řekla a padla na kolena když ji uviděla. Já sem Momo, a tím i zůstanu, Julie právě zemřela. Řekla princezna mile. Ah, jistě Momo. Řekla stařena a odešla. Ok, teď zámek, je tam spoustu tajných chodeb ale obsadit jej bude těžší, chce to dokonalý plán. Mumlala si Julie. Rychlá akce bývá nejlepší. Vtrhneme tam a zabijeme krále. Řekl Diego. Nebuď ukvapený, tohle jde jen v Bastile. Tam je jen pár strážných, zámek je po zuby ozbrojený, jedna z těch chodeb vede do královské ložnice. Zabijeme ludvíka, ty si lehneš místo něj a budeš se za něj vydávat. Dáš pokyn aby všichni odešli ze zámku a pak zavřeš bránu. Já už budu na cestě i s Concinym a Leonorou. Řekla a usmála se. Ty by si tohle řemeslo mohla přebrat za mě. A co královna? Ta neodejde. Řekl po chvíli. Zabít. Každý večer se prochází po zahradě. Zabít jí nebude těžké, její mrtvolu někam schováš a řekneš že odjela. Odpověděla Julie. Zítra vyrazíme do Bastily, ruka už je celkem v pořádku. Řekla jednoho dne Julie. Jasně. A spojenci? Ptal se Diego. Vězni, je jich tam až až. Usmála se a skočila na svého bělouše, zavázala si masku a schovala vlasy pod klobouk. Buďte opatrní, budete mi chybět. Zašeptala stařena. Nastala nejkrvavější noc, tivhem tmy se občas rozlehl nářek nebo prosba. Bastila byla dobita. Na zemi leželi mrtvoly strážných, mezi nimi stáli dvě tmavé osoby s kordy od krve a maskami na tvářích. Diego, jdi na Ludvíka, já jdu za Concinym. Řekla a Diego kývnul. Uvidíme se v Loveru! Zasmála se Julie. Kdo ste? Ptal se jeden z vězňů. Váš zachránce. Hlídejte Bastilu a nedovolte jí dobít. Jinak vás stáhnu z kůže, za živa! Řekla výhružně a jela opačným směrem k hradu kde bydlel ministr Conciny. Rozrazila dveře a vešla. STRÁŽE!! Začal řvát vyděšený Conciny. Julie jen vytasila kord a zabodla jej do dveří tak šikovně, že se nikdo nemohl dostat tam ani ven. Takovej statečnej chlap jako ty bude hrozně dobrej král. Řekla a vytáhnula něco z kapsy. Conciny ucítil příležitost a hodil krásnou dýku do jejího krku. Ta ale jen zevřela ruce a hrot dýky se jen dotknul krku. Kdyby mi tohle někdo řekl, neuvěřím mu. Řekl překvapený Conciny. Budeš král, jen ale chvíli, pak se na trůn vrátí princezna Julie II Medicejská, právoplatná následnice. Řekla Julie a šla k němu. Tady tohle podepíšeš.
Já ministr Conciny slavnostně přísahám, že až se stane princezna Julie II Medicejská plnoletou, vrátím jí zpět korunu a předám veškerou moc krále Francie a Navarr. Pokud se tak nestane, jsem si vědom že do tří dnů zemřu.
Podpis:
Conciny vytřeštil oči. Podepiš to nebo zemřeš okamžitě. Zavrčela Julie. Dobře. Koktal Conciny a podepsal se. Teď pojďte výsosti, králi Conciny, váš zámek už čeká, cesta je dlouhá a času je málo! Řekla a vytrhla kord ze dveří. Planý poplach pánové, Černá růže mi jen nabídla obchod a já ho přijal. Řekl když Julii obklíčili a chtěli zabít. Julie skočila na koně a i s Concinym a Leonorou jeli k Loveru kde už mezitím Ludvík zemřel, dvůr byl vyprázdněn a Diego právě šel na zahardu kde se Marie procházela. Netušil, že v zámku není sám, v zámku byli kromě něj a Marie živí ještě tři lidé, Gabriel, Michael a Rafael. Veličenstvo pozor! Zařval Rafael a skočil na překvapeného Diega. Není moudré křížit zbraň s Černou růži nebo také jednu dostaneš za svou troufalost, chlapče. Řekl naštvaně a zabil vyděšenou královnu. Otřel si kord o trávu a šel proti překvapeným hochům. Chlapci, vy jste si asi rádi hráli na mušketýry, jak bojujete se zlem, ale tohle je skutečnost a vy jen děti, co mi uděláte? Snad mě nechcete zabít? To abych radši rychle utekl…..pomoc, chtějí mě zabít děti!…haha, dost žertů. Zabiju vás. Zasmál se Diego a ve svitu měsíce se zableskl meč. Unesl jste princeznu, nepočítejte že vás ušetříme. Usmál se Rafael který Julii miloval od doby kdy jí viděl poprvé. BRAŇ SE! Zasmál se Diego a začal s Rafaelem bojovat. Gabriel šel pro pomoc a Michael se choval.
Gabriel se poté také schoval a čekal jak to dopadne. Rafael již byl velice zraněný ale Diego neměl skřivený ani vlásek.Říkal sem ti to, si troufalé dítě a za svou troufalost mi zaplatíš, svým životem, nějaké přání před koncem života? Zasmál se Diego protože ho to už nebavilo. RAFE UHNI! Zařval Gabriel a skočil na Diega který se ho právě chystal zabít. Rafael se skácel k zemi a těžce oddychoval. Víte, vy tři, moc často posloucháte vyprávění starých bláznů, ale ve skutečném světě, zlo často vítězí nad dobrem. Usmál se Diego a shodil ho ze sebe. Co mi uděláš? Nemáš ani zbraň. Zasmál se Diego. Rafael hodil kord. Tak zbraň by byla ale, jak jí držíš? Jako koště! Smál se K tobě se vrátím později kluku, teď si vychutnám tvého přítelíčka.Dodal a kopnul do Rafaela. Začal bojovat s Gabrielem. Do zámku se ale už dostávali rytíři. Do prkýnka dubovýho! Zaklel Diego, ve stejnou chvíli jako Julie která právě přijížděla k zámku i s Concinym a Leanorou. Do prkýnka. Řekla a vysmahla do lesa kde se převlékla a šla k vojsku. To mezitím rozbilo bránu,odnesli polomrtvého Rafaela a zajali Diega. Princezna se vrátila! Radovali se všichni. CO se tu stalo? Divila se na oko. Zajali jsme Černou růži! To je dobrá zpráva, ta špatná, zabil vašeho bratra i matku a kardinála. Řekl smutně voják který právě vytáhnul Ludvíkovo tělo z příkopu. Po zítřejší popravě proběhne korunovace vaší výsosti na královnu. Řekl generál. Julie kývnula a podívala se na Diega. Je jasné že soud prohraje. Když tedy po pár minutách nastal sedla si vedle soudce. Takže, Done Diego de la Vega, byl ste obviněn z několikanásobných, obyčejných vražd. Z jedné vraždy církevního hodnostáe kardinála Richeliua, krále Ludvíka XIII a jeho matky Marie Medicejské. Byl ste staké obviněn z únosu princezny Julie II Medicejské na základě očitých svědectví, popíráte snad? Řekl přísně soudce. Ne ale.. Chtěl něco říci ale soudce ho přerušil. Slyšíte dámy a pánové? Je vinen! Done Diego de la Vega, jste odsouzen k trestu k nejvyššímu, k trestu smrti! Za východu slunce přesně v pět hodin, v pátek. Budete popraven. Soud skončil. Řekl a zaťukal. Julie procházela kolem Diega a něco mu strčila do ruky. Diego byl vhozen zpět do cely. Po soudu se všichni přemístili do velkého sálu ke korunovaci. Drazí poddaní, ještě nejsem plnoletá a tak po dobu mého dětství bude král Conciny a jeho žena lady Galigai. Řekla mile a šla do vězení. Jděte. Poslala pryč všechny dozorce a sedla si k cele. Proč si to udělala? Ptal se Diego. Udělala co? Divila se Julie. Zase si zaujala úřad princezničky, neříkal někdo že Julie už zhebla? Ptal se nevrle. Taky že jo, Julie by se tu s tebou nevybavovala a neřekla ti co a jak udělat. Usmála se Julie a chytila ho za ruce. Tak mi to ale řekni rychle, za tři dny budu mít hlavu v konopný kravatě. Usmála se Diego. Nebudeš. Slibuju ale musíš udělat přesně co ti řeknu…..Řekla princezna a začali si povídat. Diego se jen zatlemil a Julie odešla. Bojour madmoisel. Řekl druhý den ráno Rafael který se už jakž takž držel na nohou. Zdravím, potřebuješ něco? Ptala se mile Julie a šla do zahrady. Víte výsosti….. Je to ode mne asi troufalé ale…….od chvíle co vás znám, chci ti říci veršů pár. Tvé oči, utápí mě jako moře, z tvých vlasů se dere záře, obrovská a silná, jako ty, má paní, miluju tě. Řekl a sklonil se. Tohle je poněkud troufalé mladý muži, budu dělat jako že sem to přeslechla! Řekla a šla si po svém. Nesmíte to překročit jako by nic, existují jen dvě odpovědi, ano a ne. Vaše je tedy? Ptal se. Ne! Stráž! Zakřičela a Rafael se ocitnul zas tam kde začal, na hnoji ve vesnici u rolníků. Tak co snílku? Pořád si myslíš že princezna Julie je pro tebe? Smál se Gabriel s Michaelem. Víc než kdy předtím, vy dva se budete moc divit až vás budu zvát na naši svatbu! Smál se blázínek. Druhý den minul, začala se chystat poprava. Julie již seděla proti šibenici s dýkou v v podvazku, jehlami ve vlasech a mečem u pasu. Na popraviště už vedli Diega. Diego de la Vega, byl jste odsouzen k trestu smrti, máte poslední přání? Ptal se. Ano, chci aby páku stiskla její veličenstvo Julie II Medicejská. Řekl mile. Strážný se podíval na princeznu a ta kývnula. Šla k Diegovi a nenápadně mu podala meč. Diego rychle přehodil ruce přes hlavu a meč přiložil Julii ke krku. Jen na oko. Začal couvat k bráně. Chci koně, nebo jí zabiju. Řekl a hned mu dovedli vraníka. Dnešek si zapamatujete jako den, kdy sjte málem chytili Diega de la Vega, alias, Černou růži. Pousmál se a hodil jemně Julii na vojáky, skočil na koně a odejel. Jste v pořádku? Ptal se hned Rafael když jí chytil. Jak ty si se sem zase dostal? Zuřila. Láska dokáže mnohé. Usmál se. Stráže, vyhoďte ho z Paříže a až překročí bránu města příště, chci ho vidět ve vězení! Řekla nevrle a vytrhla se mu. Stráže ho popadil a hodil za hradby. Diego přijel do chaloupky u lesa a vytáhnul černou růži. Chlapče, vždyť si právě utekl hrobníkovi z lopaty, měl bys za to být Bohu vděčný, ne pokoušet osud dál. Prosím. Udělej to kvůli mně, přestaň s tím, aspoň na měsíc. Prosila stařenka achytila h za loket, upřela na něj své zelené oči a pohladila ho po vlasech. Mami, dobře, chvíli přestanu ale pak chci zabít Rafaela, z osobních důvodů. Usmál se a odložil růži.
Takhle to trvalo už nějaký ten pátek. Narozeniny, a s nimi i korunovace se blížila. Concinymu se úřad krále zalíbil a nechtěl z něj už nikdy odejít ale zároveň myslel na Černou růži a smlouvu s výhrůžkou tří dní. Diego, doufám že si v pořádku. Usmívala se u okna. Diego? Kdo je Diego? Ptala se komorná. Do toho ti snad nic není Hedviko. Řekla zasněně a dál sledovala les. Pardon veličenstvo, vím kde je mé místo. Omluvila se a odešla. Moje narozeniny a s tím i Maškarní bál proběhne za tři dny, pozvěte všechny z okolí. Řekl a vstala, v koutku duše doufala že Diego přijde. Jeane, pojďte sem. Řekla po chvíli. Její sluha přišel a uklonil se. Jeane, řekni si kolik chceš za jedno tajemství? Ptala se. Nechápu vás. Řekl stařík nechápavě. Potřebuji doručit dopis, hluboko do lesa, do malé chaloupky maskované v křoví. Bydlí tam mladý muž a stará žena. Řekla a podala mu pergamen. Sáha do zásuvky a vytáhnula velký měšec plný peněz. Podala mu jej. Za to že budeš mlčet, něco vyplave na povrch a ty si budeš přát aby ses nikdy nenarodil. Řekla mile a otočila se. Jak poroučíte paní. Řekl a jel do lesa. Ťuk ťuk. Ozvalo se v lese, Jean ťukal podle popisu na dveře chaloupky kde bydlel Diego a jeho matka. Kdo to může být? Divila se žena a šla otevřít. Zdravím, mám dopis pro nějakého muže, bydlí zde vysoký, muž španělského původu? Ptal se zdvořile. Jistě, račte dál pane… Ptala se na jméno. Jsem osobní sluha jejího veličenstva princezny Julie II Medicejské, Jean. Představil se a uklonil. Diego slezl z půdy a šel k němu. Jsem španěl, narodil sem se v Madridu. Řekl přívětivě a převzal si dopis.
„ Drahý Diego,
za tři dny bude oslava mých osmnáctých narozenin, bude to Maškarní bál, Conciny určitě něco podnikne, prosím, přijď.
Momo.“
Diego složil pergamen a podal sluhovi měšec s penězi. Děkuji ti příteli, vyřiď Julii mou odpověď, ano. O našem rozhovoru ale nikde neříkej sic hlavou propadneš. Řekl mile a šel si pro kord. Sluha kývnul a vrátil se na zámek. Tak co Jeane? Ptala se rychle Julie. Řekl ano. Usmál se stařík. Děkuji ti za pomoc. Sem ti vděčná. Řekla Julie a podala mu ruku. Ahoj holčičko, máme pro tebe ženicha. Sir Gabriel se přišel ucházet o tvou ruku. Řekla po chvíli lady Galigai. Cože? Od kdy mi vybíráte ženicha?Smála se Julie. Od doby co jsi naše adoptované dítě, a navíc jsem královna a ty budeš skákat jak pískám, svatba proběhne přesně o půlnoci tvých narozeni. Řekla a odešla. Do pokoje vešel Gabriel. Ty? Dřív prasata začnou létat ne ty se staneš šlechticem. Řekla nevrle. Prosím za prominutí ale Conciny mě před dvěma dny pasoval na rytíře. Smál se Gabriel. Ale já si tě nevezmu. Řekla nabroušeně a pohodila vlasy. Pardon, asi jsem špatně slyšel ale poctivě jsem tě vyhrál! Smál se. Cože? Začala zuřit Julie a rozbila vázu která stála vedle ní. S Concinym sme trochu pili a hráli poker, já tě vyhrál a slovo krále je nezvratitelné. Porodíš mi syna, budeš mi dobrou manželkou. Usmál se. CONCINY! Zařvala Julie a vtrhla do jeho kanceláře jako tenkrát. Gabriela si nevezmu! Řekla a praštila do stolu. Promiň Julie ale král slovo změnit nemůže, navíc, ty se odstěhuješ do Navarr které jsem mu přidělil a Francie zůstane mě, je to dokonale vymyšlené. Řekl mile. Nepočítal s reakcí Julie. Ta vytáhnula pergamen a osvěžila mu paměť. Upsal ste se růžím! Řekla mile a odešla. Concinymu se objevil tik v oku. Nastal den D, svatba, korunovace a osmnácté narozeniny. Julie seděla se škraboškou na očích u vchodu a bedlivě vyhlížela Diega. Smím prosit o tanec, Momo? Usmál se jeden muž v princovských šatech, s čepicí na hlavě a škraboškou na očích. Jistě Růže. Řekla mile a objala ho. Už sem myslela že nepřijdeš. Řekla mile a začali tancovat. Už vím o Concinyho plánu. Je to ten nejchytřejší padouch na světě, provdal mě za rytíře z Navarr. Já se odstěhuju a jemu zůstane má milovaná Francie. Řekla smutně. Nedovolím to. Tebe si vezmu jenom já.Řekl po chvíli. Julie se zarazila. To myslíš vážně? Udivila se Julie a mile se na něj podívala. Na mou čest. Řekl a objal ji. Tebe si ráda vezmu. Společně vrátíme Francii její slávu a moc o kterou přišla za krutovlády Concinyho, spletla sem se v něm, jemu nikdy nešlo o mě ale o tůn. Řekla smutně. Že by se dnes přeci jen svatba konala? Zasmál se Diego. Ano, Julie de la Vega, nezní to nádherně? Zasmála se a políbila ho. A teď už okamžik na který všichni čekáte,korunovace nové královny Francie, Julie II Medicejské. Řekl slavnostně církevní hodnostář, Diego se odplížil za Concinyho a přiložil mu meč mezi lopatky aby měl jistotu že nic neudělá. Julii korunovali a ta jen pozdravila svůj lid. A teď již druhý slavnostní bod programu, svatba. Řekl po chvíli potlesku. Jeane, drž ten meč.Zašeptal a podal meč Jeanovi který držel dýku u zad lady Galigai. Prosím sira Gabriela aby sem vyšel. Řekl hodnostář. Gabriel vyšel a Julii se sevřelo hrdlo. Dostal se k bodu máli někdo námitku. Já ano! Řekl Diego a prodral se davem na pódium. Jestli nechceč dostat černý vzkaz, nech ji. Řekl výhružně a podíval se n zkoprnělého Gabriela. Ten kývnul a vzdal se nároku na Julii. Takže se dnes svatba konat nebude. Řekl smutně. Vaše eminence, bude. Řekla Julie a objala Diega. Prohlašuji vás za muže a ženu. Řekl po dlouhé řeči a novém obřadu. Diego si sundal masku a políbil Julii. To je Diego de la Vega! Zabijte ho! Zařval Rafael. Ne! Jsem královna a ruším všechny obvinění které na něj byli vzneseny, já vím, je to vrah, zločine, zloděj, zbojník a mnoho dalšího, zabil krále, královnu ale jak čas plyne, lidé se mění, Diego je dobrý člověk, změnil se. Řekl a napřáhla ruku proti strážným. Jediný koho dnes zajmete a odvedete do vězení je Conciny a lady Gaigai. Ty mají duše černé jako satani. Řekla a ukázala na ty dva s noži u zad. Vojáci kývnuli. Ale veličenstvo, když přehlídnu vraždu krále a královny je tu ještě kardinál a za to pujde bručet! Řekl Gabriel. Ne, kardnála on nezabil. Řekla a chytila Diega za ruku. Kardinála sem tu noc zabila já. Dodala. Momo alias druhá růže. Řekl Diego. Vždyť řikám. Zasmála se Julie a natáhnula ruce proti strážným. Ne, Momo ho zabil, Julie mě zachránila z temnoty i když tam nejdříve sama spadla. Pousmál se. Strážní jen kývnuli a odvedli Concinyho s lady Galigai. Pošlete kočár pro madam de la Vega. Řekla po té, co Conciny a lady Galigai byli odvedeni pryč. Kde bydlí? Ptal se kočí. Já vás tam dovedu. Řekl starý Jean a šel s kočím na nádvoří kde čekal nádherný kočár. Je krásné dýchat zas jako svobodný člověk, děkuju, Julie. Řekl když se šli projít po zámku. To musím uznat, teď ale začneme s obnovou naší země. Řekla a šla do trůního sálu. DIEGO! Ozval se šťastný hlas utrápené stařenky která už rozrazila dveře sálu. Mami. Usmál se Diego a objal ji. Princezno. Řekla mile stařenka a objala i Julii. Madam de la Vega, Julie. Řekla a podala jí ruku.
Diego a Julie byli nejlepšími vládci které kdy Francie měla. Francie za dobu jejich vlády dosáhla obrovského území, bohatství a rozkvětu. Po zámku také pobíhali malé růžičky s kordy v ruce hrající si na své rodiče v době, kdy jméno Černé růže z Francie nahánělo všem husí kůži. Když přišel čas a Francie začala bojovat s Anglií, do čela armády přijeli dvě osoby v černých šatech s maskou a kloboukem na mohutných vranících. Vojáci Anglie se lekli, o Černé růži slyšeli a teď se jim rozklepala kolena. NA NĚ! Zařval Diego a i s Julií se rozběhli proti nepříteli. Po chvíli boje Angličtí těžkooděnci utekli a Francie vyhrála. Diego a Julie byli oslavováni jako hrdinové. Když zestárli, Julie rozdělila celé Francouzské území na tři části, každé z dětí udělala vládcem jedné části, pak s Diegem odjela do malého letohrádku na pobřeží Atlantského oceánu kde prožili zbytek života. Děti šli ve stopách svých rodičů ale když došli na rozcestí, zvolili si vlastní stopy. Byli spravedlivými vládci a mírumilovnými. Celá Francie je milovala neboť v sobě měli kus i z obyčejného zbojníka.