Jdi na obsah Jdi na menu
 


Forcewood clan

27. 8. 2011

 

Historie čarodějů se táhne velmi dlouho, stejně jako historie klanu Forcewoodů. Mocného rodu čarodějů a čarodějnic. Salazar Zmijozel, Gotrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru i Rowena z Havraspáru byli žáky Augustina Forcewooda ze Západních úvalů. Proto byli tak mocní. Forcewoodovi stáli odpradávna na straně dobra. Tisíciletí hájili mír a udržovali harmonii. Dokud se před 50 lety nenarodil Maximus Forcewood, který se postavil na stranu lorda Voldemorta, na stranu Zla.
 Zapříčinil zánik klanu, dokonce se účastnil výpravy, která jej vyvraždila. Po několika letech po boku Voldemorta se rozhodl pro svého dědice, který by pokračoval v jeho dílu. Byl milencem elfské bojovnice Arcalime. Po měsících čekání porodila. Dceru. Maxim byl vytočený. Chtěl dědice. Od té chcvíle byl na Arcalime hrubý. Po týdnu jí k smrti nenáviděl, ztěžoal jí život, nadával jí, mlátil jí, až to nakonec elfka psychicky neunesla a zabila se.
 Malá holčička se jmenovala Tári Calwen. Maximus jí nevychovával, rostla jako dříví v lese mezi Smrtijedy. Ale ani to ne, když jí byli dva roky, Pán Zla padnul a Smritjedi se rozprchli na všechny strany. V doupěti jí našli Bystrozorové.
Vzali jí na ministerstvo, tam uviděl bledé miminko Artur Weasly, vzal ji domu a potomek Forcewoodů poprvé ochutnal lásku. Vychovali jí společně s mnoho dalšími dětmi. Jen se nemohli rozhodnout pro jméno.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptala se jednou Weaslyová.
„Tárí Salven..“ Zamrmlala.
„Takže Tarance? Salvenovi neznám….Tak budeš Tarance Weaslyová, ok?“ Pohladil ji po vlasech Artur. Dívka se usmála.
            Čas plynul jako voda v řece a ona nastoupila do Bradavic.
„Zmijozel…nebo Havraspár….Weaslyová? To sotva…“ Mrmral si Moudrý klobouk.
„Kdepak, moje milá, ty jsi z daleko vznešenějších krví.“ Zašeptal tak tiše, aby to slyšela jen černovlasá holka pod ním.
„Obrovský potenciál, inteligence…Nevím.“ Přemýšlel.
„Zmijozel!“ Přiklonil se tedy ke genům Maximuse Forcewooda. Kdyby hodnoil Forcewoodskou krev objektivně, šla by do Nebelvíru, pokud by jí hodnotil jako polo-elfku, tak Havraspár.
„Markus Flint.“ Natáhl k ní ruku ošklivý kluk.
„Dej si odpal kunixichte.“ Zpražila ho pronikavými, lehce zešikmenými, azurově modrými oči.
„Hej, Weaslyová, s kým si myslíš že mluvíš?“ Ozvalo se z druhé strany.
„Z ohavnou hříčkou přírody s IQ německého ovčáka po transplantaci mozku.“ Odpověděla drze brunetě, která se jí ptala. První dojem? Nic moc. A ani další roky to nebylo lepší. Byla nejčernější ovcí Zmijozelu, v jendom kuse seděla v pracovně Severuse Snapea a poslocuhala dlouhé kázání.
„Sakra na co si to hraju? Dobrá práce Weaslyová!“ Poznamenal po jendom kázání v pátém ročníku, když Parkinsnový zlomila nos a vyrazila dva zuby. Její překvapené oči se odtrhli od pergamenu an který psala: Už nikdy nezbiju spolužačku a zabodli se do ředitele koleje. Jen se usmála a dopsala svůj trest. Odešla na kolej. Parkinsová ležela na ošetřovně, další z její spolubydlících se někde s někým zapomněli, čili byla sama v pokoji. Sedla si na okno a pozorovala hvězdy.
„Proč….proč nevím ani jak se doopravdy menuju?“ Zavrčela. Bylo zřejmé že s Weaslovýma nemá společnou ani jedinou buňku. Za prvé-byla ve zmijozelu, za druhé-měla tmavý vlasy, za třetí-její charakter byl skoro opačný, než u všech Weaslyů, za čtvrté-enbyla přátelská, za páté-byla samotář. A jak tam tak přemýšlela, usnula. Rok uběhnuljako voda a byli prázdniny.
„Co ti přelítlo přes nos?“ Sednul si k ní na lavičku před Doupě Fred a vytrhnul ji tak z přemýšlení. Jen zatřepala hlavou, až to vypadalo, že její vlasy tančí.
„Ale nic.“ Zvedla oči k zrzkovi.
„Vypadáš, jak kdybys prošla nějakou kletbou…chmury na tebe.“ Smál se Fred. Na její tváři se objevil úsměv. Prázdniny proběhli v pořádku, stejně jako další rok v bradavicích. Pátý rok však nešel už tak pohodlně. Dolores Umbridgeová se stala ředitelkou a vše šlo z kopce. Harry Potter vedl spolek Brumbálovu armádu, do které patřila právě i Tara.
„Děte..“ Ohlédla se za roh. Několik studentů vběhlo do komnaty nejvyšší potřeby, Tara a Fred jim kryli záda, jako vždy. Jenže tentokrát se do toho připletl Filch a Umbridgeová. Tara se rozběhla po chodbě, úspěšně odlákala pozornost od vchodu ale chytil jí Filch. Byla odvedena do ředitelny, kde jí nakonec oficiálně Umbridgeová vyloučila z Bravaické školy čar a kouzel, kdžyž odmítla ostatní prásknout a žádný z lektvarů ani kouzel neproniknul do hlavy Forcewoodské elfky.
„Aspoń se tatínek konečně setká se svou vyvedenou dceruškou.“ Procedila mezi zuby, když chodila do Bradavic, Maximuse milovala, proo jí velmi naštvalo, když si pořídil fakana s tou elfkou, a proto se radovala, kdžy se Arcalime zabila. Do ředitelny vletěl stín-Bellatrix Lastrange, rychle chytila dívku a odlétla pryč.
„Problém vyřešen..“ Založila ruce na rpsou vítězoslavně růžovka.

Jen co vylétli z kouře, tmavovlasá dívka s ostrými lícními kosti a azurově modrými oči tasila hůlku a začala bojovat. Bellatrix vyvalila oči.
„Impedimenta!“ Vykřikla Tara a Bellatrix letěla pryč.
„Imobilis!“
„Protego!“
„Avada kedavra!“
„Expelliarmus!“
„Locomotor Mortis!“
„Ty jedna ubohá mrńavá bestie s dobrejma genama! Arania exzuma!“ Zavrčela Bellatrix. Tara se tak tak vyhnula.
„Mdloby na tebe!“ Bellatrix zůstala ležet.
„Pouta na tebe!“ Otzvalo se za ní. Stál tam Lucius Malfoy, uklidil hůlku do pouzdra a táhnul Taru pryč, Bellatrix nechal ležet.
„Pane Malfoyi u všech svatejch puste mě!“ Prskala.
„Promiň Tári, ale to neudělám.“
„Jsem Tara.“ Opravila ho.
„To si jen myslíš.“ Vyšel ze stínu Voldmeort a vedle něj muž s velkými kouty a plnovousem.
„Můj pane…“ Sklonil hlavu Lucius.
„Bellatrix se zdržela, přivedl jsem tedy Tári Calwen já.“ Vysvětlil.
„Dceruško..“ Objal ji Maximus na oko láskyplně.
„Jděte odemě, smrdíte jak tejdenstarý ponožky!“ Kousla svého otce do ruky, když jí chtěl pohladit po tváři.
„Vše ti vysvětlím, kdysi nás napadli bystrozoři, zabili tvoji matku a tebe unesli. Myslel jsme, že jsi mrtvá.“ Lhal jak když tiskne Maximus.
„Ať ste kdokoliv, otcem je pro mne Artur Weasly a matkou Molly Weaslyová.“ Zpražila ho pohledme.
„A mimochodem, vraťte mne do Bradavic, ještě se msuím sbalit.“ Odplivla si.
„Hele prcku, víš kdo já sme?“ nevydržel Voldmeort.
„Ovšem že, Tom Riddle alias lord Voldemort, a co já s tim? Jestliže čekáš úklonu, tak možná od mrtvoly.“ Odpověděla drze, hrála si s velmi nebezpečným ohněm jako by nic.
„Abych tě nevzal za slovo.“ Vrčel Voldemort.
„Zapomeň!“ Vylétl náhle paprsek z Maximusovi hůlky. Lucius odvolal své kouzlo a zmizel.Mladá čerodějka se probudila v tmavém pokoji.
„Kde to…kde to jsme..?“ Rozhlížela se.
„Jsi doma, už je to v pořádku.“ Seděl vedle ní Smrtijed.
„Kdo jsem já? A kdo jste vy..?“ byla zmatená jako rybka v kulovitém akváriu.
„Jsi Tári Forcewoodová, moje dcera ajá jsme Maximus Forcewood, tvůj otec. Jsi v bezpečí.“ Objal ji.
„Co se stalo?“ Divila se.
„Napadli tě členové Fénixova řádu, je pochopitelné že si nic nepamatuješ, zachránil jsme tě v poslední chvíli.“ Usmál se mile.
„Děkuju..“ Podrbala se na hlavě.
„Jak dlouho jsem byla v limbu?“ opatrně se zvedla.
„Dva dny, zůstaň ještě ležet.“ Zatrhl její pohyb „starostluivý“ otec. Dívka neodporovala, nepamatovala si vůbec nic. Ale dávala to za vinu amnesii která přišla po zraněních, které údajně utržila. Otec jí vyložil vše o ní velmi přikreslené a v růžových brýlí. Ona mu věřila a byla vděčná za jeho pomoc, toho muže přeci jen poznávala, jako mimino viděla jeho zamarčenou tvář, poznala ji i teď. Nebylo pochyb, že je její oec, a proč by tedy lhal? …Třeba proto, že ona je významnou vojenskou silou pro voldemorta? Že její síla mu pomůže vyhladit mudly? Žila u Smrtijedů několik let, vraždila a ničila, přesně jak Voldy chtěl. Všechno jí vylíčili tak, že nenáviděla Brumbála, Bytsrozory a mudlovyský šmejdy s mudlama. Nesnášela Weasleyovi a hlavně harryho Pottera. Naopak milovala svou kolej, Zmijozel. Konkrétně jí nakukali, že před útokem chodila s Marcusem Flintem. Uvěřila tomu. Marcus byl v sedmém nebi, miloval ji od prváku,jenže ona ho ignorovala. Tak tento bonus uvítal.
Pak náhle mobilizovali všechny síly temnoty k Bradavicím.
V předu šel Voldemort, po jeho pravici Maximus, po jeho levici Tári. Bradavice byli na útok připravené,ale ne na útok dvou členů z klanu Forcewood. Jejich obraná linie byla prolomena po chvilce. Začalo se vraždit. Všichni nevěřili vlatsníém očím když vpředu Smrtijedů šla právě Tara.
„Imobilis!“ Střílela z hůlky omračovací kletby, vlkodlaci a jiná stvoření si pak pochutnali.
„Mdloby na tebe!“ Vyletěl paprsek na přkevapeného Freda, an zem spadnul prolétávaící Smrtijed. Tara protočila oči.
„Taro!“ Vykřikl překvapeně Fred a tak tak uhnul dalšímu kouzlu.
„Weasley, ostuda kouzelníků…tebe si vychutnám.“Pousmála se.
„Co blázníš?“ Koktal.
„Já a blázním? Čistím kouzelnický svět.“ Vyslala kletbu. K zemi se skácel mrtvý trol.
„Sakera vzpamatuj se! To sem já! Fred!“ Koktal.
„Já vím kdo jsi a proto tě zabiju, Frede Weasleyi.“ Vyslala další kletbu, tentokrát se zřítila zeď.
„Co ti to udělali?!“ uhnul dalšímu kouzlu.
„Co by? Bill Weasley a jeho poskoci z Fénixova řádu an mě zaútočili, a nikdo si nebude beztrestně hrát s Tárí Forcewoodovoum, zničím ho, i celou jeho dopornou rodinu.“ Prohlásila s úsměvem. Fred byl totálně mimo.
„ztratila jsme paměť, ale otec byl tak laksav, že mi vše-podrobně-vylíčil.“ Promluvila vražedným tónem.
„Ten bastard..“ Procedil mezi zuby.
„Mojí sestřičku nikdo využívat nebude!“ Zuřil a začal to brát vážně. Měl plán. Svou náhlou změnou Tári překvapil. Stále nebyl však silný jako ona. Když se rozmachovala ale ke kletbě chytil jí za zápěstí ruky, ve které držela hůlku, i za to druhé a políbil ji. Čarodějce se rozšířili zorničky.
„Frede?“ Zamrkala překvapně očima a rozhlédla se kolem. Vybavilo se jí, co před chvíli dělala. Vybavilo se jí vše, celá paměť. Objala Freda a po tvářích jí tekli slzy.
„Já nechtěla….opravdu…“ vzlykala. Fred jí pohladil po vlasech.
„Už ej to v pořádku..“ yhle slova byli na rozdíl od otcových myslena upřímně. Její lehce špičaté uši se u toho tlumeného pláče trochu třásli. Zvedla hlavu.
„Frede…děkuju.“ Otřela si rozmazané oči. Zrzek jen trochu zrudnul a usmál se tím svým rošťáckým úsměvem. Chtěl to udělat už dávno.Ale bylo to takové…divné. Tári, nebo Tara, jak chcete, nebyla jeho biologická sestra ale odmala s ní vyrůstal a jako sestru ji měl rád. Teď však necítil tu setserskou lásku, jako když byli malí. Z myšlenek ho vyrhla Tara, jako tehdy on ji.
„Je načase napravit to, co sme posrala.“ Zavrčela a z hůlky jí vyletěl orel. Byl to patron Forcewoodů, mozkomoři i jiná podřadná stvoření byli zničeni.
„Frede…dej an sebe pozor.“Skočila na jednu sutinu, aby viděla na bojiště, bylo to hrozné.
„Ty taky….a Taro…“ Zarazil se. Azurové oči se na něj ohlédli.
„Taro já…miluju tě.“ Vyžvejknul se. Tara skočila dolů k němu.
„Taky tě miluju…Frede Weasly.“ Pohladila ho po tváři a Fred znovu spojil vzdálenost mezi nimi v polibku. Tara se usmála a zmizla v proudu boje. To, že se objevili orlové dalo Maximusovi znamení,že jeho dceruška už není loutkou. A utvrdila ho v tom i mrtvola velmi mocného Smrijeda, kterého překročil. Kolem proletěl orel a připravil ho o oko.
„Tári! Ty odpornej červe!“ Zařval, jeho burácivý hlas se nel ve vzdduchu, jeho dcera stála na astronomické věži, vítr si hrál s jejími vlasy od krve a dlouhým černým pláštěm, ničila vzdušný útok armády,společně se svými orli. Právě pod ní jeden letěl, skočila mu na záda, byl obrovský, rozpětí křídel měl čtyřikrát větší, než byla výška Tári. Byl obrovský. Ze hřbetu orla srážela Smrtijedy a jiná stvoření. Bránila Bradabice, i když předtím zvelké části díky její moci byla barikáda prolomena a útok začal. Obři padali, soustředila všechnu svojí sílu na to, aby Bradavice ochránila. Útok byl odvolaný. Smrtijedi a jejich přívrženci se stáhli, na nějký čas. Orlové zmizeli. Tári seskočila ze hřbetu největšího a ten zmizel též. Všichni již byli odnesení z bojiště, mrtví, i zranění. Bylo jí strašně, když o všcehno viděla. Nic se ale nevyrovnalo tomu, co následovalo pak.
„To je Tara Weaslyová..“ Ukazovali si na ní přkevapeně, dva roky byla pryč.
„Taro!“ Vykřikla ubrečená Molly a objala ji.
„Kde jsi ybla?“brečela.
„To není podstatné.“ Držela slzy jen tak-tak. Fred jí zachránil a teď ležel mrtvý na zemi. Nevydržela to. Nidko nevěřiol vlatsním očím, Tara, drzej spratek z kamene, klesla na kolena a po tvářích se jí linuly slzy.
„Je to tragédie, ale na durhou stranu, ty žije,š už jsem tě oplakala.“ Sklopila oči molly.
„Měla jsem umřít já…kvůli mně se tohle všechno stalo….“ Složila hlavudo dlaní.
„Co to říkáš? Nebuď hloupá.“ Objala ji znovu Molly, aby svou dcerušku utěšila.
„Kvůli mně byla obrana prolomena tak rychle….bojovala jsem na straně Voldemorta…“ Zaklonila hlavu. Molly nemohla uvěřit tomu co slyšela.Zdrcená polo-elfka se proklínala, za to, co udělala. Tato chvíle trvala asi hodinu. Voldemortovo vojsko se vátilo i s mrtvým Harrym.
„Pojď domů, moje milé.“ Roztáhl Maximus ruce, když Voldemort příjmal nové členy. Vyšla z davu, na půli cesty se zastavila a tasila hůlku.
„Ty táhni do pekla, ty hajzle!“ Zavrčela.
„Mnoho lidí dnes kvůli mně zemřelo. Ty se mezi ně na konci dnešního dne budeš počítat taky. Nebojovala jsme na tvé straně, tatíčku, to Tári Forcewoodová. Tara Wasley-Calwen tě zabije, aby smrt všech co dnes padli, Freda, Lupina, Tonksový,….nebyla zbytečná! Porazím tě, za to co si udělal mé matce, mě a všem ostatním. Augustusi Forcewoode, odpust mi.“ Podívala se k nebii a pozdvihla hůlku proti otci. Znovu se orzpoutalo peklo, ale tentokrát s převahou Bradavic.
„Tári, řekni mi, jak to, že se ti vrátila paměť?“ Nedalo Maximusovi.
„ Řekněme tomu láska, já vim, to slovo je pro tebe vulgární, ale smiř se s tím.“ Porkčila rameny.
„Ach tak…mylsíš toho pohledného maldého zrzka?“ Zamyslel se. V azurových očích vzplauli plameny obrovské nenávisti.
„Ty jsi zabil Freda?“ Vyslala kletbu.
„Ano, přece bych nepřenechal potěšení zabít toho smrada, co mi zkazil plány někomu jinému. Měla jsi ho slyšet.“ Ušklíbl se.
„Seš bestie v lidském těle, doufám že se budeš smažit v pekle…!“ Zařvala na nj.
„Děkuju.“Uklonil se s ďábelským úsměvem. Maximus byl starší a silnější než jeho dcera. Odzbrojil jí a pohrával si s více méně bezbranou dcerou.
„Neudělám ti radostm enbudu jako matka křičet a volat o pomoc.“ Procedila skrz zuby, po čele jí tekla krev. Kouzelník jí bodnul hůlkou. Z pusy jí vytekli kapky krve. Svezla se po zdi na zem. Maimus e k ní nahnul, to neměl dělat.
„Pozdravuj v pekle.“ Zašetala mu do ucha. V Maximusovoi škublo.
„to je za matku a za Freda…a za cleou anší rodinu a ostatní oběti tvého šílenství.“ Zavrčela, když padal na zem, s matčinou dýkou v srdci. Držela si rukou ránu, přes prsty se jí valila krev. Její tlukot srdce byl nepravidelný, orosil jí studený pot…náhle se vše uklidnilo. Před Tarou stála nádhenrá žena a vedle ní Fred. Zvedla se ze země a přijala jeho ruku. Fred vypadal smutně.
„Taro…“ sklopil oči.
„Takhle je to lepší.“ Usmála se na něj.
„Tári…jsem hrdá na to, že jsi boje dcera.“ Objala ji ona nádherná žena. Všichni tři zmizeli ve světle.
„Taro! Taro! Prober se!“ Třásl s ní Ron-marně, na kamené tváři byl úsměv, ale v očích nebyl život.
„už je pozdě, Rone, je mrtvá.“ Povzdcehl si Harry.
„Silní lidé neumíají přirozenou smrtí, dnešek to potvrdil.“ Pomodlila se za její duši Hermiona.
 
„Řekni táta.“ Usmíval se George na svého malého synáčka Freda.
„Jé, Tara už krásně chodí, podívej kdo přišel.“ Otevřela dveře jejich bytu Anglina. Za ruku Ginny šla maličká holčička s modrýma očima a potutelným úsměvem.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář